Na soustředění ve
Vyškově, které se konalo během podzimních prázdnin od 27. do 30.
října, jsme se s Dančou Ševčíkovou těšily nejméně s měsíčním
předstihem. Moc jsme sice nevěděly, kolik tréninků nás čeká, jak
budeme muset makat a jak nás budou bolet nohy. Ale věděly jsme, že
nás to rozhodně bude bavit.. obě jsme přece zapálené hasičky, ne?
🙂
Po menších
problémech s hledáním sportovního stadionu jsme dorazily na
„ubytovnu“, kde jsme se připojily k našim kamarádům z Ostrova u
Macochy.
První den, během
kterého jsme se věnovali spíše atletice, technice běhu, apod., jsme
byly plné nadšení, elánu a energie. To horší přišlo až druhý den,
kdy jsme zjistily, že strašení našich trenérů, jak nás budou bolet
nohy, bylo opravdu přesné.
Po dalším dni
trénovaní, kdy už jsme začali trénovat překážky a hlavně starty z
bloků, nám oběma nohy, ruce a vlastně celé tělo málem odpadlo.
Další dny jsme
trénovali opět překážky (bariéry, kladiny), sběr hadic, rozhoz
hadic a zapojování rozdělovače.
V neděli, v den
odjezdu, už jsme byli asi všichni docela rádi, že je trénovaní za
námi. Ne, že by se nám s Dančou takovéto prázdniny nelíbily, ale
být to všechno ještě o jeden nebo dva dny delší, asi bychom padly
vyčerpáním.
Každopádně pro mě
to byly asi nejlepší prázdniny, jaké mohly být. Protože být o
prázdninách na místě, kde se mi líbí, s lidmi, které mám ráda a
dělat to, co mě baví ze všeho nejvíc, je pro mě paráda :)) Navíc,
představte si, že váš učí opravdoví mistři..
Doufám, že tohle
soustředění nebylo poslední, kterého jsme se společně
zúčastnily.