aneb
„lepší když vás budí hlásič, než hasič“
Autonomní „hlásič
požáru“ je jednoduché zařízení, které obsahuje v jedné
krabičce všechny komponenty potřebné pro spolehlivou detekci kouře
a vyvolání poplachu (zvukovým signálem). Ačkoliv jejich užívání
není v českých domácnostech na rozdíl od zemí západní Evropy ještě
příliš rozšířeno, jde o finančně dostupné zařízení s jednoduchou
instalací (např. pomocí vrutů). „Hlásič požáru“ dokáže fungovat
„autonomně“, tedy nezávisle na jiných zdrojích energie, stačí mu
běžné baterie.
Čidla hlásiče dokáží požár (resp. kouř z požáru) včas detekovat a
silným akustickým signálem na něj upozorní uživatele domácnosti
(domu), kterým tak umožní nebezpečí zlikvidovat již v zárodku či
ohrožený prostor včas opustit a přivolat hasiče. Ze zkušeností
záchranářů plyne, že právě včasné zjištění požáru je
rozhodující pro záchranu lidských životů a „hlásiče
požáru“ tak výrazně zvyšují šance na přežití.
Nebezpečí hrozí např. v noci, kdy lidé spí a není nikdo, kdo by si
požáru včas všiml a zalarmoval ohrožené osoby. Tři ze čtyř obětí
požárů neuhoří, ale zemřou kvůli nadýchání se toxických zplodin
hoření vznikajících při požáru. Kouř je rychlejší a tišší než oheň
a i malý požár dokáže po pár minutách zaplnit byt vysoce toxickými
zplodinami, které již při několika vdechnutích způsobují smrt
člověka. Zachránit nás může jen včasné varování.
Autonomní „hlásiče požáru“ tak mohou zachránit četné životy –
navíc jejich cena není nikterak horentní, lze je
pořídit již za ceny od 200 – 300 Kč. Je to určitě výhodná
investice, hlásič dokáže zachránit život a zdraví. V
porovnání s hodnotou věcí ve vaší domácnosti, o které vás případný
požár snadno připraví, je navíc částka za pořízení hlásiče
zanedbatelná.
Jaký typ hlásiče požáru je povinný a kde ho lze
koupit?
Vyhláška č. 23/2008 Sb.
stanoví, že domácnosti v nových objektech (tedy schválených po 1.7.
2008) musí být vybaveny autonomními hlásiči
kouře.
„Hlásič požáru“ musí odpovídat technickým normám, měla by tedy na
něm být značka „CE“, která garantuje, že výrobek
odpovídá evropským harmonizovaným normám. Důležité je kupovat
výrobek se srozumitelným návodem k instalaci a použití v českém
jazyce.
„Hlásiče požáru“ lze zakoupit např. v hobbymarketech, bohatý zdroj
informací o prodejcích je rovněž internet, např. HZS
Moravskoslezského kraje zveřejňuje na www.hzsmsk.cz
aktualizovaný a otevřený seznam prodejců „hlásičů
požáru.“
I když se povinné vybavení
požárními hlásiči týká pouze nových či nově rekonstruovaných
staveb, MV-generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR
doporučuje občanům, aby si „hlásiče požáru“ pořídili do
všech domácností. Stále totiž platí heslo „lepší když vás
budí hlásič, než hasič.“
Kam umístit hlásič požáru?
Instalace autonomního
„hlásiče požáru“ není nikterak složitá a měl by to zvládnout každý
domácí kutil – stačí k tomu např. hmoždinky a běžné nářadí. Při
jejich instalaci se vždy postupuje podle návodu výrobce.
Upozorňujeme ale, že pokud se bude „hlásič požáru“ pořizovat do
nové stavby, tedy do objektu schváleného až po 1.7. 2008 jak
povinně stanoví vyhláška č. 23/2008 Sb., pak by měl hlásič v
souladu s projektovou dokumentací stavby nainstalovat vyškolený
odborník, který musí jeho instalaci ještě před začátkem užívání
prokázat stavebnímu úřadu, a to předložením dokladů o montáži a
funkčnosti.
Výrobci těchto zařízení většinou doporučují „hlásiče požáru“
umísťovat doprostřed stropu, minimálně však ve vzdálenosti 60 cm od
stěny, ve výšce maximálně 6 metrů od podlahy. „Hlásiče požáru“ není
vhodné umísťovat v blízkosti ventilátorů, svítidel nebo jiných
zdrojů tepla, ani ve vrcholech půdních prostorů střech tvaru a v
prostorách prašných či velmi vlhkých (koupelny).
Minimální podmínky umístění hlásičů v objektech určených
pro bydlení stanoví vyhláška č.23/2008 Sb., o technických
podmínkách požární ochrany staveb.
Podle vyhlášky by měl být hlásič umístěn v části vedoucí k východu
z bytu (rodinný dům), respektive v části bytu vedoucí směrem do
únikové cesty (byt v bytovém domě). Umístit hlásič v centrální
části bytu je nejvýhodnější proto, že se zde potkávají vlastně
všechny nebo více částí bytu. V případě, že by vznikl požár v jedné
z místností, tak by se kouř šířil i do těchto centrálních prostor s
„hlásičem požáru,“ který by uživatele bytu včas upozornil na
nebezpečí. Navíc hlásič v centrální části bytu garantuje ochrany
všech osob, které se mohou nacházet na různých místech bytu.
Optimální ale samozřejmě je, pokud máte hlásič v každé obytné
místnosti, nebo alespoň v centrální části bytu a na každém podlaží
domu, a pak také samozřejmě tam, kde lze předpokládat možnost
vzniku požáru (např. dílna, garáž).
Vhodné rozmístění hlásičů požáru
Jak hlásič požáru kontrolovat?
V návodu výrobce by mělo
být uvedeno, jakým způsobem a jak často se má hlásič kontrolovat.
Na rozdíl od hasicího přístroje kontrolu nemusí dělat vyškolená
osoba, ale i sám uživatel hlásiče – např. jednou měsíčně prostým
stisknutím kontrolního tlačítka (čímž se kontrolně spustí alarm).
Jinak stačí jednou za čas v hlásiči vyměnit baterie, přičemž
akustický signál (popř. blikající kontrolka) uživatele sám upozorní
v momentě, když již baterie dochází. Baterie v hlásiči vydrží
minimálně 1 rok, existují ale i s mnohem delší životností.
Pamatujte, že hlásič s vybitou baterií je k ničemu.
Co
když chci svou domácnost zabezpečit ještě
více?
požárními hlásiči stanoví vyhláška č. 23/2008 Sb. pouze povinné
minimum, záleží dále na samotných občanech, jaký bezpečnostní
komfort si chtějí zajistit.
Jednotlivé „hlásiče požáru“ si můžete nechat propojit tak, že v
případě výstražné reakce jednoho hlásiče jsou aktivovány i ostatní.
Tento systém je vhodný např. pro rodinné domy, kdy hlásič,
reagující na kouř z případného požáru v garáži nebo dílně spustí
hlásič v ložnici, kde vzbudí spícího uživatele domu a upozorní jej
na vzniklé nebezpečí.
Aby se informace o poplachu dostala okamžitě i k majiteli bytu,
používají se komunikátory, využívající buď pevné telefonní linky
nebo sítě mobilních operátorů. Je-li k dispozici pevná linka, lze
využít automatické telefonní volače. Tyto přístroje mohou stát
samostatně nebo být i součástí zabezpečovací ústředny. Jsou
připojeny k telefonní zásuvce a k telefonu. V případě poplachu si
automaticky uvolní telefonní linku a začnou vytáčet uživatelem
nastavená telefonní čísla (na pevnou linku, mobil nebo
pager).
Požární hlásič může být rovněž součástí tzv. elektronického
zabezpečovacího systému (EZS), který integruje zabezpečení proti
vloupání a detekci případného požáru.
Pro ty, kteří ve svých domácnostech využívají plyn (k topení či
vaření), je užitečný detektor úniků hořlavých plynů. Ten zvukovým
signálem upozorní na zvýšenou koncentraci prakticky všech typů
hořlavých plynů (zemní plyn, svítiplyn, propan, butan, acetylén,
vodík,….). Detektor by se neměl montovat v blízkosti překážek
bránících přirozené cirkulaci vzduchu, v místech s nedostatkem
kyslíku a v místech, kde by činnost detektoru mohla být přímo
ovlivňována různými výpary (např. bezprostředně nad sporákem v
kuchyni). Funkčnost detektoru může nepříznivě ovlivnit také výrazné
proudění vzduchu v jeho okolí (ventilátor, digestoř).
Pamatujte, že při zjištění úniku plynu musíte zabránit jeho
vznícení v prostoru. Nedotýkejte se proto elektrických vypínačů,
důkladně větrejte, zamezte dalšímu úniku plynu, případně volejte
hasiče či plynárnu.
Ve vyspělých
státech (např. USA, Švédsko, Velká Británie) je
požární hlásič na rozdíl od ČR naprosto běžným vybavením
domácnosti – podle dostupných údajů je např. v Dánsku požárním
hlásičem vybaveno 75 % všech domácností, ve Finsku je to dokonce 98
% domácností, v Norsku 97 %, ve Švédsko 68 %, a ve Velké Británii
odhady hovoří o tom, že požárními hlásiči je vybaveno 75 – 80 %
nemovitostí.
A samotná povinnost vybavit
si domácnost požárními hlásiči existuje hned v několika členských
zemích EU (ve Finsku, Irsku, Švédsku, Norsku nebo Velké
Británii).
Další informace o
„hlásičích požáru“ lze nalézt na webových stánkách České asociace
hasičských důstojníků www.cahd.cz.
vyhlášce č. 23/2008 Sb. naleznete na www.mvcr.cz/hasici/vyhlaska
kpt. PhDr. Petr
Kopáček